Zamiokulkas alias kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) má mezi milovníky pokojových rostlin pověst nesmrtelné zeleně, která přežije i dlouhá období bez zálivky. I při jeho pěstování se však lze dopustit několika fatálních chyb. Které to jsou?
Kulkas zamiolistý patří do čeledi áronovité a jde také o jediný druh rodu kulkas. Jde o sukulent velmi atraktivního vzhledu – na tlusté stonky dosedají masité lísky podlouhlého tvaru. Navíc z květináče obvykle vyrůstá mnoho stonků, takže celá rostlina působí velmi bohatě a vzdušně.
Kde pěstovat zamiokulkas
Tento pokojový krasavec se nejlépe cítí v polostínu (tipy na další rostliny do stínu), ovšem přežije i ve zcela neosvětleném rohu místnosti, ovšem bude tu růst pomaleji. Ať už mu však dopřejete jakékoliv podmínky, pamatujte na to, že celý květináč musíte pravidelně otáčet, aby jeho listy neztratily svou vzpřímenou polohu a samotná rostlina nepřišla o svůj pravidelný tvar.
Na teplotu žádné zvláštní nároky nemá – bohatě mu postačí ta pokojová, ovšem v zimě se v případě potřeby spokojí i s rozmezím +15 až +18 °C. Pokud mu ovšem dopřejete chladnější zimování, je nutné téměř zcela omezit zálivku. Té zamiokulkas nepotřebuje ani za běžných okolností příliš mnoho – více mu totiž škodí přemokření než přísušky. Zalévejte ho pro to až ve chvíli, kdy substrát zcela vyschne.
Používejte odstátou vodu pokojové teploty (čerstvá voda z kohoutku totiž této rostlině příliš neprospívá) a jednou za měsíc celý zamiokulkas osprchujte, abyste jeho listy zbavili usazeného prachu.
Hnojení a vhodný substrát
Zamiokulkas se nejlépe cítí v lehké a prodyšné půdě. Ideální je směs zeminy určené pro pokojové rostliny s rašelinou a pískem. Jako drenáž na dno květináče se pak skvěle hodí keramzit (drenážní vrstva by měla být vysoká alespoň 5 cm).
A jak je to s hnojením? To potřebuje zamiokulkas pouze během vegetačního období. A to každé 2 týdny. Nejlepší je vsadit na střídání minerálních a organických směsí. Jednou ročně je tuto rostlinu vhodné také přesadit. Udělejte to tak, aby horní část hlíz nebyla nikdy zcela zakryta substrátem. Ochráníte je tak proti hnilobě. U mladých jedinců je vhodné tento úkon provádět každý rok, u větších rostlin postačí přesazování asi jednou za 3-4 roky. Nejlepším obdobím je konec března nebo začátek dubna.
Pamatujte si také, že po přesazení je nutné na chvíli omezit zalévání. Rostlina by měla být zavlažena nejdříve za 2 dny.
Jak množit zamiokulkas
Chcete si domů těchto odolných a krásných rostlin pořídit více? Pak si je jednoduše rozmnožte. Osvědčeným způsobem je i dělení trsů při přesazování, což bývá velmi jednoduché, protože se v květináči obvykle pěstují čtyři rostliny a více. Postupujte opatrně, abyste hlízy poškodili pokud možno co nejméně. Pokud k tomu přece jen dojde, pak rány zasypte dřevěným uhlím nebo skořicí. Působí totiž antisepticky a pomohou tak eliminovat vliv škodlivých organismů. Pro zálivku po dělení platí stejné pravidlo jako po přesazování – substrát zavlažte nejdříve za dva dny.
Zamiokulkas je však možné namnožit také z listů. V přírodě funguje tento způsob tak, že při déletrvajícím suchu začne tato rostlina ztrácet listy, které později při vhodnějších podmínkách zakoření. A totéž můžete udělat i doma. Listy stačí odebrat ostrým nožem – není třeba čekat, až je zamiokulkas shodí. Jednoduše je položte na lehký výživný substrát (vhodný je ten pro sukulenty nebo směs vermikulitu a písku) a mírně zalévejte. Během prvního týdne bohatě postačí rosení – plnohodnotnou zálivku začněte aplikovat až později. Jako výsadbový materiál vyberte nejlépe mladý čerstvý list bez jakýchkoliv skvrn a poškození.
Kořínky by se měly objevit do několika týdnů. Pro urychlení procesu tvorby kořenů lze do vody určené pro zálivku přidat humát draselný nebo jiný kořenový stimulátor. Nejlepším obdobím pro odběr listových řízků je květen, kdy má rostlina dostatek světla na syntézu chlorofylu. Řízky se tedy budou ujímat rychleji.
Možné je také množení zamiokulkasu celými stonky. Jde však o poměrně obtížný způsob. Stonek je třeba nechat jeden den zaschnout. Poté jeho konec zasypte aktivním uhlím a zasaďte do substrátu pod úhlem asi dvaceti stupňů. Základnu jen lehce posypte zeminou a mírně zavlažujte. Ovšem pozor, všechny řezy na jakékoliv části rostliny provádějte výhradně dezinfikovaným nožem, jinak může velmi snadno dojít k přenosu infekce a onemocnění sadebního materiálu.
Co byste ještě měli vědět
Jak staré listy zamiokulkasu rostou, přirozeně vysychají. To je zcela v pořádku. Aby však neodebíraly příliš mnoho živin z mladých stonků, je vhodně je zastřihnout. A to ve chvíli, kdy začnou ztrácet svůj atraktivní vzhled. Nutné je také pravidelně odstraňovat viditelně nemocné nebo zažloutlé listy – mohou totiž obsahovat spory hub, které mohou později infikovat celý keř.
Zamiokulkas je jedovatý
A ještě jednu věc byste o této rostlině měli vědět – všechny její části jsou prudce jedovaté, obsahují totiž alkaloidy. A například u dětí stačí k otravě pozření i poměrně malého množství listů. Vždy tedy tuto rostlinu pěstujte na vyvýšeném místě a jakoukoliv manipulaci s ní provádějte v rukavicích.
Pozor na záměnu zamiokulkasu a zamie
V květinářství se bohužel vyskytuje i rostlina, která je zamiokulkasu velmi podobná. Jde o zamii (Zamia), nazývanou česky též keják. Jde o druh cykasu, takže nemá tak masité listy jako zamiokulkas, což je také zároveň jejím hlavním poznávacím znakem. Navíc nevyrůstají na tlustých stvolech jednotlivě z květináče, ale z jednoho středu. Bohužel není tak odolná, takže pokud se o ni budete starat stejně jako o zamiokulkas, velmi rychle ji zahubíte. Pro svou spokojenost potřebuje především světlé a vzdušné místo a pravidelnou zálivku. V květinářstvích je nejčastěji k dostání druh Zamia pumila.
Zdroj: https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/zamioculcas-zamiifolia-jak-jej-pestovat-bez-obtizi, https://living.iprima.cz/encyklopedie/zamie/zamia-pumila
Milovnice přírody s aktivním zájmem o bylinky a prostředky přírodní medicíny. Tomuto oboru se věnuje již řadu let a neustále se snaží rozvíjet své znalosti prostřednictvím různých seminářů a kurzů pod vedením odborníků.