Jak vypadá Klekánice?

Přestože moderní výchovné metody zastrašování právě moc neuznávají, z našeho dětství si jej pamatujeme snad všichni. Někdo měl za zlobení slíbeného čerta a expres odnos do pekla, jiným se měl kvůli lhaní zkřivit nos. A jak to bylo dříve s Polednicí nebo jak vypadá Klekánice a odkud se tyto postavy vzaly?   

Kdo je Klekánice?

Dnešní děti už o ní mnoho neví, v dřívějších dobách ovšem nebylo dítka, které by se díky hrůze z Klekánice nevrátilo domů včas. Jedná se o smyšlenou postavu, jejíž mytologický původ není přesně jasný, ale sahá až do předkřesťanských dob. Její pedagogický či výchovný vliv je nám ovšem velmi dobře znám.

Klekánice je zkrátka strašidlo, které mělo zahnat děti domů na modlitbu a večeři, dříve než začne klekání. Protože podle pověstí začíná Klekánice spolu s večerním klekáním obcházet vesnici a odnášet do temné noci zlobivé děti, které jsou po setmění ještě venku nebo doma neposlouchají.

Co je klekání?

Mnoho z nás má klekání spojeno s nesmrtelnou scénkou Zdeňka Svěráka a blížícího se pana Lorence z filmu Na samotě u lesa. Přesně tak ale klekání fungovalo. Ve zvoničce opravdu klekáním zvoník upozorňoval na aktuální část dne.

Klekání se opakovalo vždy 3x denně – ráno, v poledne a večer. Při zvuku zvonu měli lidé zanechat práce a modlit se modlitbu Anděl páně. Klekání ale bylo také znamením, že by lidé měli začít s prací, odebrat se k obědu nebo jít naopak domů k večeři. V dobách, kdy opravdu nenosili hodinky, tak bylo velice důležité.

Jak vypadá Klekánice

Jak už jsme zmínili, Klekánice je smyšlenou prastarou démonickou postavou, o jejím přesném vzhledu tak příliš informací nenajdeme. V knihách je ovšem často popisována jako shrbená stařena oděná do starého potrhaného oblečení, která se o své dřevěné holi belhá krajinou.

Dále už se popis Klekánice liší podle fantazie spisovatelů. Občas má dlouhý hnědý kabát, jindy šedivý obličej nebo dlouhé vlasy. Jednou je vysoká, jindy malá … a přesně tak to je. Klekánice byla, je a navždy zůstane taková, jakou si ji právě my představíme. Ať už jako dítě, kterému se nechce do postele, nebo naopak v roli vyprávějícího rodiče.

A kdo je to Polednice?

Polednice je vlastně takovou mladší sestrou Klekánice. Podle všeho má totiž historicky silnější kořeny a starší původ. Dvanáctá polední hodina je stejně jako půlnoc odpradávna označovaná jako hodina duchů. Hodina, kdy aktivita démonických sil narůstá. Není tedy divu, že podpořena touto duchařskou teorií, byla Polednice opravdu funkčním prostředkem, jak zahnat v poledne děti domů.

A nefungovala pouze na děti, podle častých pověstí měla zkrátka Polednice v pravé poledne obcházet vesnice a sebrat každého, kdo si v tuto dobu nedal přestávku od práce či hraní a nemazal domů k obědu.

Samozřejmě ve spojení s Polednicí nemůžeme vynechat ani proslulou baladu Karla Jaromíra Erbena, kdy matka ve smrtelné křeči a strachu tiskne dítě na svůj klín. Přestože má toto dílo hlubší význam, Polednice v něm hraje hlavní roli a skvěle si ji tak můžeme představit podle popisu nebo se inspirovat rolí Bolka Polívky ve filmovém zpracování Kytice.

Vyplatí se zastrašování dětí?

Odjakživa k výchově patřilo, dnes je však velmi kontroverzním tématem. Strašidla zkrátka dle odborníků do výchovy nepatří. Namísto strašení je určitě lepší dítěti srozumitelně vysvětlit, proč by nemělo v činnosti pokračovat a termín zlobení tak jasně specifikovat.

Nekřičet a nepřikazovat, ale raději dítě nenápadně motivovat k lepšímu chování a výsledkům. Pokud navíc budete se strašidly vyhrožovat příliš často, dítě už si z nich po čase hlavu dělat nebude.

Přesto ale občas není k zahození nějakou tu Klekánici po ruce mít, a pokud vaše dítko není zrovna přecitlivělý jedinec, nemusíte se bát ani, když s ním jednou do roka na Mikuláše potkáte nějakého toho zablešeného čerta. Vše stojí na vašem uvážení, zdravém rozumu a ideální míře.

Zdroje: https://www.dudlu.cz/clanky-o-detech/jak-vypada-klekanice/ a https://plzenoviny.cz/polednice-je-sice-baladou-k-j-erbena-tuto-postavu-vsak-nevymyslel-kde-se-tedy-vzala/