Karel Jaromír Erben – Kytice – rozbor díla a obsah balad do čtenářského deníku k maturitě

Kytice bezesporu patří mezi nejdůležitější díla našeho kulturního dědictví. Jedná se o sbírku básní a nejznámější dílo Karla Jaromíra Erbena, které se v roce 2000 dočkalo také filmového zpracování.

Karel Jaromír Erben a národní obrození 

Autor Kytice patří do 3. etapy národního obrození, tedy doby romantismu, ve které vznikala vrcholná vlastenecká díla a čeština se konečně uměla prosadit. 

Jedná se o 30. – 50. léta 19. století, kdy hlavním úkolem literatury byla výchova k vlastenectví. Karel Jaromír Erben vedle své vědecké práce také sbíral českou lidovou slovesnost, tedy básně, písně, pověsti a říkadla. 

Téma a kompozice Kytice

Kytice je sbírkou 13 (původně 12) básní s tragickým koncem – tedy balad. Většina z nich je psána formou dialogů. 

Hlavní myšlenkou sbírky je lidské neštěstí, které si člověk sám zavinil a je za porušení zákonů či pravidel krutě potrestán. 

Děj se odehrává na vesnici, v chalupě nebo přírodě, čas není určen a cyklicky se opakuje. Hlavními postavami jsou povětšinou ženy.

Rozvržení básní je důmyslně promyšleno, původních 12 básní je určitými vlastnostmi zrcadlově shodné …

• Kytice a Věštkyně – dávají vlastencům naději a víru v lepší budoucnost.
• Polednice a Vodník – podobnost v záporných rolích nadpřirozených postav.
• Poklad a Dceřina kletba – řeší narušený vztah mezi matkou a dcerou.
• Svatební košile a Vrba – shodně hovoří o přeměně člověka.
• Zlatý kolovrat a Záhořovo lože – hovoří o vině a pokání, konečném vykoupení.
• Štědrý den a Holoubek – kontrasty představující lásku a smrt nebo smutek a štěstí.

13. básní je Lilie, která v tomto ohledu do sbírky nezapadá. Publikována byla až v druhém souborném vydání Kytice z roku 1861. 

Původní dílo s 12 baladami bylo vydáno v roce 1853 pod názvem Kytice z pověstí národních.

Druh, žánr a jazykové prostředky

Kytice a její básně jsou lyrickoepickými skladbami, jedná se o balady se znaky pohádky (často se vyskytující nadpřirozené bytosti).

Napětí zde vyvolávají velice krátké věty, úsporný jazyk a neslovesné věty. Místo slovec často autor používá citoslovce, hojně zastoupená je i přímá řeč. 

Básně jsou psány typicky krátkým gnomickým veršem, pravidelná rytmizace a rýmování pomáhají v zapamatování básní. 

Z jazykových prostředků jsou zde využívány: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus, apostrofa, metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy. Popisy postav a prostředí zde nahrazují romantické prvky, autor často skáče do děje bez většího úvodu, určení místa nebo času – například u Svatební košile. 

Obsah balad Kytice a jejich stručný rozbor

Jedná se o rozsáhlá díla, o kterých bychom mohli dlouze hovořit, shrneme si tedy pouze to nejdůležitější …

Kytice 

Pojednává o smrti matky, které se zželelo jejich smutných dětí a vrátila se na svět v podobě drobného kvítku, který na hrobu vyrostl. Děti ji podle matčina dechu, který jim připomínala, pojmenovali jako mateřídoušku. Matka zde představuje vlast, děti národ.

Poklad

Na Velký pátek cestou do kostela vdova s dítětem narazí na otevřenou skálu s místností plnou pokladů. Matka v jeskyni odloží dítě a nosí domů stříbro, zlato. To se však změní v hlínu a kamení, vchod do skály mezitím zmizí a dítě zůstane uvnitř. 

Žena se celý rok modlí, až se opět na Velký pátek vydává ke skále, ve které najde dítě. Pokladu si nevšímá, bere děťátko a spěchá s ním domů.

Svatební košile

Dívka se modlí k bohu, aby ji vrátil zpět milého, který odešel do války, a ona pro něj šila svatební košile. Rouhá se však Panně Marii “milého z ciziny mi vrať — aneb život můj náhle zkrať” a je za svůj hřích potrestána. 

V noci k ní přichází její milý a láká ji, aby s ním letěla za společným životem. Dívka cestou odhazuje modlící knížky, růženec i křížek po matce. Až na hřbitově si uvědomí lest milého, který již není mezi živými, a schovává se do márnice, kde se před oživlou mrtvolou ubrání jen díky modlitbám.

Polednice 

Matka při vaření oběda straší křičící rozmrzelé dítě polednicí, která nakonec opravdu přijde. Matka se snaží dítě ochránit a tiskne je k sobě tak pevně, že až přijde otec domů, matku ze mdlob ještě vzkřísí, ale dítě je udušené.

Matka je zde potrestána za nedostatek mateřské lásky a trpělivosti. 

Zlatý kolovrat

Pán se při cestě lesem zamiluje do prosté dívky a chce ji za ženu. Namísto ní však dostane druhou dceru dívčiny macechy. Dívku cestou k hradu macecha s nevlastní dcerou zabijou, odejmou ji ruce, nohy a oči. Král rozdíl nepozná a vezme si druhou dceru, odjíždí do boje. Mezitím stařec v lese najde pozůstatky dívky a pošle své páže do zámku prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči. 

Nakoupené části připojí k tělu a dívka ožije. Když chce její sestra královi něco upříst, kolovrátek začne zpívat o pravdivém příběhu. Král dívku najde a vezme si ji, maceše i druhé dceři oplatí tím, co provedly jeho vyvolené.

Štědrý den

Mladé dívky na Štědrý den předou len a dozví se o pověsti – kdo se na Štědrý den podívá do jezera, nad nímž se vrba sklání, tomu se zjeví budoucnost. Zatímco Hana uvidí svou svatbu, Marie spatří vlastní pohřeb. A do roka se věštba plní. Hana se vdává a Marie umírá.

Autorovo poselství značí, že je lepší žít v nejistotě než mít takto krutou jistotu.

Holoubek

Mladá vdova oplakává u hřbitova svého muže, když potkává pohledného mladíka. Na truchlení rychle zapomíná a do měsíce je svatba. 

Mezitím na hrobě zemřelého muže vyroste statný dub, na kterém sedává holoubek. Ten ženě zpívá krutou pravdu o tom, že svého bývalého muže otrávila. Žena to neunese a utopí se v potoce. Důležitou roli zde hraje svědomí.

Záhořovo lože

Otec upsal syna ďáblu, ten se tak vydává na cestu do pekla, aby ji získal zpět. Cestou potkává loupežníka Záhoře, který jej nechá jít výměnou za to, že mu přinese zprávy z pekla. Po roce, když už si Záhoř začal vyčítat, že poutníka pustil, se najednou poutník vrací a popisuje Záhořovi pekelné Záhořovo lože, které na něj v pekle chystají. 

Záhoř se lekne, poutníkovi se vyzpovídá a prosí o odpuštění. Ten jeho kyj zarazí do skály a řekne mu, že se musí kát a modlit dokud se k němu nevrátí. Vrací se po devedesáti letech jako biskup i se svým pomocníkem. Na místě najdou jen pařez a jabloň (vyrostla z kyje). Pomocník si chce utrhnout jablko, když se pařez promění v Záhoře. 

Ten pozná v biskupovi poutníka, nabídne mu zlaté plody jabloně. Biskup sdělí Záhořovi že mu již bylo odpuštěno a mohou společně opustit tento svět. Záhoř se promění v hromádku popela a biskup umírá.

Vodník

Přestože matka dceru varuje a poví ji o svém nehezkém snu, dcera matčiných slov nedbá a jde si vyprat šaty k jezeru. Voda ji stáhne pod hladinu, kde se jí zmocní vodník a učiní ji svou ženou. 

Po čase prosí žena, aby se mohla na okamžik setkat se svou matkou. Vodník svolí po podmínkou, že mu pod hladinou nechá jejich syna. Ženy se šťastně shledávají, matka však po klekání nechce dceru pustit zpět a zamkne ji v chalupě. Vodník si pro ženu přijde i s plačícím dítětem, když ženy nedbají jeho výzev, dítě na prahu chalupy zabije. 

Dcera se v baladě provinila tím, že neuposlechla matku, matka tím, že pustila dceru k jezeru. Je zde konflikt dvou mateřských lásek, vodník vykonává trest za provinění žen. 

Vrba

Žena bývá přes den vitální, v noci jako mrtvá. Muž zjistí u sudičky, že je žena zakletá a každý večer se její duše vtěluje do vrby. Muž vrbu skácí a s ní umírá i jeho žena, syn se stává sirotkem.

Z vrbového dřeva vyrobí muž kolébku pro  syna, později z tohoto dřeva syn vyrábí píšťalky a promlouvá skrze ně se svou matkou.

Lilie

Dívka je pohřbena v lese a na jejím hrobě vyroste bílá lilie, po které každý touží. Pán na honu chce skolit bílou laň, když si všimne lilie a poručí sluhovi, aby ji zasadil na jeho zahradě. Tam zjišťuje, že lilie – žena v noci ožívá, bojí se však slunečních paprsků.

Pán slíbí ženě ochranu, když se za něj vdá, pečuje o ni a ona mu dá syna. Pán odjíždí do boje a požádá matku, aby o jeho choť pečovala. Ta však touží po její smrti, pustí na ni světlo a žena umírá i s jejich synem. Pán se na matku zlobí a přeje jí, aby jí potkal stejný osud.

Dceřina kletba

Žena zabila své nemanželské děťátko, svou vinu si uvědomuje a chce za ni pykat na oprátce. Cestou na popraviště prokleje svůdníka, se kterým měla dítě, a také matku, že ji poskytla příliš volnou výchovu, vše ji dovolila a lépe ji nehlídala. 

Věštkyně

Čistě vlastenecká balada o věštkyni, která předpovídá budoucnost českého národa. Ožívají zde dávná poselství v šesti lidových pověstech o Libuši, Přemyslu Oráči nebo Karlu IV. Je považována za myšlenkový vrchol Kytice. 

Zdroje: https://cs.wikipedia.org a https://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/karel-jaromir-erben/kytice-rozbor-5.html#axzz7T8LLDWav